Krajina neposkytuje jen atraktivity cestovního ruchu, je také prostředím cestovního ruchu. Toto prostředí je prvek, který je návštěvníkem hodnocen na základě prožitku pobytu v ní. Dle výzkumů jsou obvykle lépe hodnoceny krajiny s výskytem vodních ploch, skalních útvarů, vyšších výškových rozdílů apod. Posuzování estetické kvality na základě struktury krajiny je nedostatečné, důležitá je také její textura dána variabilitou jednotlivých prvků a významnou roli hraje také vegetace. Tato kvalita krajiny se v české praxi označuje jako krajinný ráz, kterým je „ přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“ (§ 12 odst. 1 zákona 114/1992 Sb.), a který je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu.
Krajinný ráz tedy zahrnuje:
Estetickou fci krajiny
Přírodní hodnotu
- přírodní, přírodě blízké ES
- harmonická kulturní krajina
Kulturní charakteristiku
- charakter osídlení,
- uspořádání pozemků
Historickou charakteristiku
- památky
- významné osobnosti
Typizace a hodnocení krajinného rázu je na rozdíl od klasické typizace krajiny značně subjektivní, jde o hodnoty neměřitelné, exaktně těžko vyjádřitelné. S ohledem na požadavky na objektivnost hodnocení krajinného rázu se využívá např. určení typů krajinné rázu dle Lowa, 1999. Dalším objektivním přístupem je hodnocení krajinného rázu na základě koeficientu ekologické stability (Míchal, 1997).
Při hodnocení krajinného rázu pro potřeby praxe cestovního ruchu by se nemělo zapomínat na klasické krajino-ekologické nástroje hodnocení prostředí – horizonty, dominanty, krajinnou matrici, plošky a koridory.
S krajinným rázem souvisejí další pojmy ze zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a to "Významný krajinný prvek" a "Přírodní park". Nalezněte je v zákoně 114/1992 Sb. a nastudujte je.