MOTO Zeleného cestovního ruchu: „touha návštěvníků splynout s přírodou i lidským prostředím“
Je šetrný vůči:
- cílovým místům
- přírodě (ŽP)
- kulturnímu a historickému bohatství
- mezilidským vztahům – hledisko sociální
Tento turismus je provozován spíše ve volné krajině, v mírně osídlených oblastech, důraz je kladen na místní hledisko.
Nejedná se o cestovní ruch ve městech či v koncentrovaných přímořských střediscích.
ATRIBUTY zeleného cestovního ruchu:
- aktivní
- respektující a chránící přírodu
Rozdělení:
- Ekoturistika
- Venkovský cestovní ruch
Pojmem Ekoturistika se rozumí forma turistiky do přírodně zachovalých oblastí, která současně obsahuje propagaci ochrany životního prostředí a krajiny dané oblasti. I bez předchozího ekologického vzdělání by si měl turista, provozující ekoturistiku, odnést pozitivní získané zkušenosti.
Chráněná území, a především ta velkoplošná, patří k nejvýznamnějším rekreačním prostorům v České republice (viz Šumava se mění). Původní záměr ochrany ekosystémů a krajiny prostřednictvím konceptu národních parků byl zamýšlen, jako jejich ochrana pro možnost rekreačních aktivit na úrovni mimo urbánní prostory umístěných „veřejných parků“, jež následovaly zámecké parky. A přestože se cestovní ruch stal významným prvkem chránícím taková místa před destruktivními tlaky ekonomiky, konflikty mezi ochranou a aktivitami cestovního ruchu patří k nejzávažnějším při jejich správě. Tyto konflikty se projevují ve všech kulturních oblastech světa, kde byl koncept velkoplošné ochrany, především na úrovni národních parků, zaveden, ať již se jedná o Ameriku, vyspělou Evropu, Asii nebo Afriku, střední a východní Evropu nevyjímaje.
Tématické video „Lid versus Národní parky“